Nevěsta

Bez jakékoli známky života
plují mohutná šedivá oblaka
nadzemskou rychlostí,
krajinou bez listí.

Raději nic nevidí.
Smrt se před nimi nestydí,
když hejno ptáků dává
sbohem, své krajině mává.

Proč ti jen život vzal.
Mraky plují dál.
Odnášejí smutek s sebou,
slzy se z očí derou.

Šeď se trhá, naděje umírá,
nemilosrdný vítr mi utírá
tekoucí kapky z tváře,
z nebe jako zázrakem teď sestoupila záře.

Větry v korunách stromů dují.
Sluneční teplo hladí mi líce, mračna ustupují,
dávají světlu volnou cestu,
převlíkám se za smutnou nevěstu.

Teď nebe je větší než včera,
ještě před chvílí jsem je měla,
ty oči krásné,
čisté a jasné.

Ach vy andělské paprsky,
jak budu žít bez lásky.
Ach nebe bezedné,
neber mi srdce mé.

Ach větře, já nepláču pro tebe,
řekni Slunci, ať mi ho nebere.
Vy mraky vysoké, se světlem na zádech,
vraťte mému milému dech.

Vy síly bezcitné,
nebudu-li mít jeho, nebudete mít mne.
Na co vám bude mrtvá paní,
já nikdy nepůjdu s vámi.
Dejte mi svatební věno,
vraťte mi život jeho.

Listí ze země se zdvihá,
Zář před očima se míhá,
Procitá duše,
Mračna se zpátky zatahují.

Nebe pláče