Mezi námi lidmi

Krásný slunečný je den,
chvátám za Tebou jen,
do Tvého obětí, za Tvými ústy,
kterým věřím vše.

Všechno je jinak najednou,
nerozumím tomu a nechci rozumět,
že už mě nechceš a jinou že máš rád?!
Že už mě nechceš znát?

Sluníčko hladí mou tvář,
až oči přechází jeho zář,
laská mi mé vlhké slzy,
vítr tiše pěje píseň svou
a mě všechno mrzí....
tu úsměv na tvář vkročí pojednou.

"Pro jedno kvítí, slunce nesvítí,"
šeptá vítr do listí.
"Duše Tvá se očistí,
a pak může zase začít něco znova,
teď nepoužívej ukvapená slova.
Bolest Tvá pomine,
koukni kolem sebe, jémine.
Kolik je vrahů krásných vztahů,
a přece se Země točí dál.
Tak kdo by o ty slzy stál?
Život jde dál....."

Stojím a naslouchám tiše,
těžce se mi dýše,
ale to si musí každý přestát sám,
a zvednout hlavu znova, říkám Vám.