ofelie

Ofélie

Tančí na vodní hladině, měsíc a hvězdy se zrdcadlí v noci,
však její kráse se nevyrovnají, ach drahá Ofélie.
Hou, hou, zní tu její romance a nikdo jí nedokáže pomoci.
Navždy tu sní zůstala, jen věrná nostalgie.

Šelest větrů, doprovází jí když pěje.
Kolem ní pláčí, vzdychají lekníny.
Tak sladce se má víla chvěje.
Možná je a snad i není-li?

Sasanky má na šíji a stále blouzní.
Vyráží mi dech, každé gesto mé Ofélie.
K ránu, mezi červánky, vždy její písen dozní.
Bílejší a něžnější než - li vonavá lilie.

Verše o té spící můze,
houpi hou, houpi hou.
Táhne mě kní tichá chůze.
Už zase jdou, snad už jdou. .......... přízraky!

Ve dne je ukrytá ve smutném zelení.
Zbloudilá neštastnice.
Její dětský obličej je plný slz.
Naslouchej básníku, slyš její hlas!
Ach drahá Ofélie...