Pokusy

Ohýbala jsem svá záda sama před sebou,
zažívala jsem své vlastní schisma,
zpívala jsem o smutku a dobře vím,
dobře vím, že to vlastně nemá význam.

Zkoušela jsem tančit krůček po krůčku,
a možná jsem i pochopila základ samby,
šlapala jsem si na nohy a dobře vím,
dobře vím, že se nemám zač hanbit.

Zkoušela jsem lidem vysvětlit,
co pro mne znamená slyšet hudbu znít,
zadrhla jsem se a dobře vím,
že to nejde dost dobře vyložit.

Zkoušela jsem se ukrýt do sebe,
aby na povrch se vydral flegmatismus,
ale uvnitř mi to vře a příliš dobře vím,
že tahlé báseň nemá, nemá rytmus.

Zkoušela jsem zlomkem cihly na zeď psát
úryvky řečtiny vychytané od Homéra,
ryla jsem tam slova i když dobře vím,
že hlouposti bych už dávno dělat neměla.

Zkoušela jsem držet v ruce štětců pár,
a možná, že mi to i trochu jde,
malovala jsem a uvnitř věděla,
že bez reklamy mě nikdo nikdy nenajde.

Zkoušela jsem říct, proč vlastně neumím,
psát o tom co znám, když neznám sebe,
zkoušela jsem to - i když dobře vím,
že vysvětlit to nikdo nedovede.