Nakopané srdce

Kopance do srdce,
tvé směšné reakce.
Zneužití duše,
vím, zní to suše.

Ale pravda je taková,
máš mě prý za vola.

Žiju si poklidně,
když topím se ve víně.
Mám se moc ráda,
krev z rány stéká.

Nejsem jen holčička
v růžovým svetru,
mám černý brejle
a ztracenou cestu.

Kde jsem se octla,
bloudím svou duší,
kdo teda jsem,
je někdo, kdo tuší?

Nic není, jak má být,
všechno je hřích.
Jsem střelcem nevinných,
svou vinnu chci smýt.

Zmlať mě, muč mě, raň mě,
je-li libo, ale nech mě
chvíli snít.
Nech mě do něma se zpít.

V očích pusto,
slzy do tmy kanou.
Do ledového srdce
dýku mi zatnou.

Probuď ve mně žár,
jak jen ty to umíš,
dřív než duši ve mně,
nadobro zlomíš.

Nenech mě čekat,
nenech mě bát se,
chyť mě a unes do neznáma.
Slibuji, že už budu jiná.

Snad jiná...

Jiná?

Hodná? Ne, to nesvedu,
ale do ráje Tě dovedu,
příručku, jak trpět,
Ti připravím k obědu.

Budu Tě milovat,
budu Tě ctít.
víc po mně prozatím
nemůžeš chtít.

Sliby, chyby, něžná slova,
budu to já,
kdo z Tebe,
udělá VOLA!