Kolik že držím v prázdných rukách

Kdybys mi všechno nabízel,
já přijala bych s vděkem vřelým.
Kdybych ti všechno nabídla,
ty přijal by jsi s tentýž vděkem.
Nabídnout můžem si však jen
ochrannou náruč před útěkem.

Já chci ti všeho nabídnout,
něčemu ve mně to však vadí.
Ty chceš mi všeho nabídnout,
něco v tvém nitru tomu brání,
možná jen ryzost druhého
a jasnost jeho odmítání.

A proto nocí bloudíme,
sbíráme hvězdy po svých polích.
Oba si nocí bloudíme,
sbíráme hvězdy po svých lukách,
jen jejich prach a vědomí,
kolik že držím v prázdných rukách.

S poznáním tvého pokání
nesu to břímě na svých pažích,
s poznáním mého hřešení
neseš můj náklad na ramenou.
Zadali nám pár úkolů -
a už si na nás nevzpomenou.

A proto nocí bloudíme,
já v západu, ty s rosou ranní,
oba si nocí bloudíme,
já s večerem, ty za svítání
a sobě tolik věříme!
Tak svobodní! Tak nespoutaní!

Ač stejná část stejného snu,
jsme navždy sami, navždy sami..