Jaká Noc Je

Vídám liduprázdnou paní
neznající vlastní tvář
není radno svítit na ní
nemá ráda zvenčí zář

(Je truhličkou probděných snů
domovem zvrácených poustevníků
siluetou budoucích vzpomínek
Orchidejí v mé vyschlé trávě)

(Dělím se s ní o území
dlouho už po ní se otáčím
je plná rebelství i ticha
nechci se na nic ptát...)

Občas se s ní nevědomky srazím
to mě pak přepadá touha a chtíč
dřív než škemrám a blíž se plazím
já však procitnu a vše je pryč

...Snad jednou splynem...

/Třeba nic není tak vzácné/

Možná mě bere jen jako den
nic víc ve mě nehledá
možná to není prioritou