Braši z dvaasedmdesátýho

"To malé nic
co jsem do tebe vpustil
je takové nijaké
viď?"

--

Waters sedá k hammondkám -
už brzy se to má povíst

Stěny pokoje
barví vycházející
slunce
a rána jsou teď chladnější

Páchne to tu kočičinou
Dívám se ven
vydlabanou dírou:
přede mnou teče
náhon do
podzemí

--

Teď
jen pár desítek let dopředu
sedím na otočné židli
a je to
zas všude kolem

Nejsem vděčný...

Cítím šelmy
cítím svou krev
a slyším praskat
nýty v hlavě (musím chodit
jinak bych zešílel)

--

Houpeš se v křesle 3x větším
než ty sám
Zase někdo sedá k hammondkám
Nebude to Odvrácená
strana
tentokrát už ne!
Bude to něco něco jinýho
(?)snad vděčnějšího(?)

"V noci spadlo k sousedům
na balkon letadlo
slyšel jsem ho zcela
zřetelně
ty ne?"

--

Ještě mě nemusejí přikrývat
a omývat vlhkou žínkou
v rozkroku
To je fajn
Je to jako bych skoro ještě

byl
***