říjen začátkem listopadu...

.

.

V pozadí hraje napínavá hudba, a někdo tam bouchá do bubnů jako o život...

...mezi námi plot
a vlastně celé galaxie
rytmus bubnů ve mně žije
sílí
roste
ovládá mě
šílím
blouzním... o Panamě
ekvátoru
(snad i pólech)
o malinkatých vratkých molech
a sebejistých Titanicích
o bosorkách
o hranicích...

ta hudba pořád dál tam hraje
vejdu peklem
vyjdu rájem
ty bubny ještě nocí duní
úplněk tančí
s novoluním
a já mám v hlavě
komety a meteory
houby
trousí svoje spóry
vyrůstají z vlhkých dlaní
setřesu je
zamáváním

rytmus bubnů
horkem víří
cení zoubky
netopýří
zakousne se
krev mi saje

(a ta hudba pořád hraje)

s těmi bubny
tančím nocí
pletou se mi slova
v krocích
padám
a tím pádem ničím plot...

a on už dohrál... o život

.

.