Ruku na srdce

Ruku jsem otiskla do vlhké hlíny.
Zítra ztvrdne anebo se přes noc rozmočí.
Nevím, co si o sobě mám myslet,
když se si neodvážím ani dívat do očí.

Srdce mi klepe někde u žaludku.
Dříve nebo později se musí rozlomit.
Nevím, proč vlastně píšu básně,
ani co z toho vlastně budu mít.

Ruku jsem namočila do lahvičky s inkoustem,
a mám radost, že zanechávám stopu,
nevím, proč vlastně píšu básně,
ani proč za vlastní běsy kopu.

Srdce se mi zastavilo vpůli.
Dříve nebo později někam cestou dojdu.
Čím víc básní nechám si hlavou projít,
tím větší škoda bude, až u cesty pojdu.