Půlnoční básnička

Když trápení člověku ve spánku brání,
tak náhle zjistí, jak je noc dlouhá.
Jenom když může spát, to není zdání,
každá noc uteče jak v teřina pouhá.
Však v probdělé noci se každá vteřina
tak strašně pomalu a dlouho vleče,
a se já obracím, v náručí zmuchlaná peřina,
zas slza zoufalství do polštáře teče.

Potom to vzdám, rozsvítím lampičku,
vytáhnu blok a tužku, napíšu básničku.
Tak prosím omluvte, že dobrá není,
mně zkrátila dlouhou noc a to se cení.
A za to že pomohla mi ke chvilce spánku,
dostala ode mě velmi dobrou známku.