Každý den....

Každý den,
já zacpávala si uši jen.
Neboť já slýchávala tvůj hněv,
a uši mi trhal umírajících řev.

Každý den,
já věděla, že se té bolesti nevyhnem.
A v duši jsem se modlila,
tělem tam, ale jako bych tam vlastně nebyla.

Každý den,
já chápala, že tahle muka nejsou sen.
Protože...já vídala jejich holé hlavy,
a jejich mrtvá těla, která vždy rozmnožila řady....

Každý den,
já doufala, že se dostanu ven.
O jiném místě já jsem snila,
i díky tomu vlastně ještě pořád žila...

Každý den,
na který nikdy nezapomenem....
Chtěla jsem se dostat z té brány pekelné,
lásce na hony vzdálené....

Každý den,
vždy když si vzpomenem....
Jak museli jsme v řadě stát,
ach, tehdy já pochopila proč zde musíme umírat....

Každý den,
byl jak z hororu vytržen....
Protože...jsem věděla, že dlouho nevydržím,
a že za svou víru zde život položím.

Ach pane na nebi, každý den!
otrávili tisíce lidí plynem!

A já byla jednou z nich,
avšak můj nářek dosud neutich...