NECHTE MÁCHU

*

Ženu mám i mnoho dětí
kamarádu přehršel
přítel se mi toulá v Norsku
pěšky bych tam nedošel
Dopisy už nenapíšu
na internet nemám čas
jenom píšu blbé básně
kdekdo se jim může smát
Některé se líbí lidem
že prý asi nebo jo
jiné zase provokují
není to co všichni čtou
Chtěli by jen hodně lásky
stálé mládí rozumy
nebo trochu lehčí život
penízků hned hromady
Také zdraví dlouhý život
bez bolestí bez smutku
když jim zase někdo zahne
foukají si bolístku
Přijde podzim přijde zima
zase mají mindráky
bez problému svojí hlavy
vymluví se na mraky
Zima skončí odletěla
ale chmury zůstaly
jenom v básních nevěřících
hemží se to anděly
Potom láska sexem mletá
zjihne duši kdekoho
jenom horda nepřejících
vzpomene si na něho
Je tu květen jak psal Mácha
to si taky vybral den
proč nemohl na to přijít
třeba jednou za týden
Jak by mohl skládat báseň
na jinou již nemyslet
jenom slůvka o kochání
před očima uvidět
Nechte Máchu klidně spáti
ten už to má za sebou
vy se snažte pomaloučku
sžít člověka s přírodou
Nekácejte stromy lesy
vykácejte pomluvy
hned se bude lépe dýchat
když ubudou obludy
V tváři úžas odhodlání
tolik krásy na pohled
všechno by hned za to dala
kdyby zbyl jí milenec
Proto začne psáti básně
dlouho pořád dokola
pokud se ji někdo chytne
neskončí jak mrtvola

Přestalo mě to bavit
už nenapíšu ani řádek

Láska a život jedno jsou.

Do háje

*