řeka zapomnění

Stékají dolů
ty proudy řeky zapomnění,
jejich silné zvuky doléhají v dáli,
zůstává jen úžas, ohromení.

Ty proudy jsou silnější,
než vůle kořenů stromů,
které do řeky jsou zapuštěny,
a které ztěží ten proud řeky změní.

Řeka zapomnění...
strhává k sobě vše
s čím se cestou setká.
Mnoho známých osudů smete
a nikoho se neptá.

Vše živé už dávno zahubila,
však když postavím ji hráz
...pevnou...
a ty postavíš ji se mnou
pak mnozí další připojí se.

Zastaví se řeky proud,
najde místo, vytvoří nádrž.
Však prosím...neskákej do ní,
...zadrž...
vždyť i ona je k zapomnění.