ŠALOM

°

tak jiné je ticho
jímž zůstala jsi obdařena
. . .
teď mezi svými
. . .
vnímám jinakost místa
. . .
návrší rozloučení
návrší žalů
kamenné desky s palmou
jinde světící ruce kohenů
nebo vinný hrozen

když není úcta k životům
generace bolestného světla
po deskách drobné kameny ukládají

Šalom . . . Svatá ženo . . .
odcházíš smířená se svou cestou
v pokoji pod Davidovou hvězdou
(víš že je z Prahy . . . ? )
stromy setřásají poslední list
když poslední plameny hřbitovních svíc
. . . dohořely . . .

ŠALOM

konečně mezi svými
jiné ticho
jímž zůstala jsi obdařena
a laskavé stíny siluet
(kolik jich jen v životě bylo . . . ? )
tentokrát s úsměvem
znovu Tě míjí
. . .
teď jiná cesta
vlastně je to úchvatný let
vstříc všem laskavým hvězdám
s pozdravem za to
že i tenkrát
(jak je to dávno)
. . . Ti svítily . . .
když krematorní dým
a probleskující plameny
z komínů Treblinky
jímala hebká tma
jako hladová ústa kojenců
plné ňadro ženy
. . .
pro kradenou chvíli šťastného snu
ŽE BUDE TAKÉ I NĚJAKÉ ZÍTRA . . .

Šalom
Josefka odešla . . .
Ani jsem ji neznal
ale vím, že byla
a dvacátého šestého října
se vrátila za svými
. . .
psala mi naše společná přítelkyně

Šalom . . ! . . .

°