Rozmilý poutníče, najdi tu vílu!

Rozmilý poutníče, najdi tu vílu!
Víla je schovaná uprostřed stínů
Zaklel ji čaroděj moc zlý a mocný
Protože víly jsou prý „až moc krásný“

Rozmilý poutníče, najdi tu vílu!
Neztrácej naději, neztrácej sílu
A až ji najdeš zpívat ji uslyšíš
Jak pěje přesmutná píseň svou roky již

Rozmilý poutníče, hledej dál, hledej!
A když ji najdeš píseň s ní zpívej
Jak tvůj zpěv uslyší vystoupí ze stínu
Překrásná, přešťastná tak jako ve tvém snu

Rozmilý poutníče, až ji spatří oko tvé
Tak srdce zaplesá, láskou se rozplyne
Ale víly jen milují, neznají zklamání
A tak ji miluj a nikdy nezavrhni

Rozmilý poutníče, dobře mě poslechni!
Sic když ji rozsmutníš, to váš den poslední
Víla se rozplyne, promění v páru
A ty umřeš žalostí, žes zabil vílu

Rozmilý poutníče, dobře si rozmysli!
Jestli ji vůbec chceš ze stínů vyprostit
Když ji přec zachráníš, poznáš velkou lásku
Ale dáš tak životy vás obou v sázku

* * *

Rozmilý poutník přec hledal a hledal
Vílu však nenašel, zakletou ji nechal
Ach trápil se, trápil, že nechal vílu
Samotnou s písní svou uprostřed stínů