Proč pořád slovo válka?

Co je víra ? Co je bůh?
Tmavá díra. Velký kruh.
Začalo to kdysi.
Když vzešly první rysy.
Lidé stáli proti sobě.
Tak je tomu i v dnešní době.

Tak mi řekni proč?
Vysvětli mi smysl války.
Je to velký kolotoč?
V němž se točí všechny karty.
Vysvětli mi smysl boje.
Proč i děti oblékají zbroje?
Proč vnucují jim pravdu svou?
Proč kráčí smutně krajinou?

Slzy malým dětem tečou.
Stojí v potrhaných šatičkách.
Vojáci se městem vlečou.
Krev ztéká v kapičkách.
Vysvětli jim proč je zloba.
Vysvětli jim tenhle svět.
Vždyť málo sou tvá slova.
Vždyť málo je pár vět.

Proč se musí bojovat?
Proč nenastolí pevný řád?
Stačí jen tak málo.
Stačí trocha lidskosti.
Vše na míru by stálo.
Však vítězí hlouposti.

Kdo dal lidem právo brát ostatním životy?
Snad je tu dnes strachu málo, snad zbylo trochu dobroty.
Kdo dal slovu víra ty špatné základy?
Snad pochopí už nesmyslnost válek, snad hodí je už za hlavy.
Tak ať už je všude mír.
Ať už vypustí tu bílou holubici.
Vždyť nezbylo už dost sil.
Vždyť stojí stále na hranici.

Malý chlapec se špinavou hračkou.
Holčička s rezavým kolem.
Chápejte už hrůzu válek.
Chápejte ten hrozný pojem.
Dívenka plačící v rukou matky.
Chlapec s biblí v rukou.
Nehledejte všude zmatky.
Objevte už pravdu krutou.

Člověk stojí před propastí.
Hledí tam a smutně kýve hlavou.
Nenachází souvislostí.
Kéž by našel tu odpověď pravou.
Ptal se Boha, ptal se sebe.
Opustil svou rodinu.
I duše se v něm klepe.
Před sebou černou hodinu.

Poslali ho chránit mír.
Řekli mu jen samé lži.
On teď prohrál těch pár chvil.
On teď ztratil všechny sny.
Tohle chlapče, to je válka.
Tohle je to velké zlo.
Zbraň ve tvých rukou není dětská pálka.
Pár vzpomínek odplulo.

Nebe modré, všude prach.
Domy kolem cest jsou rozbořené.
Děti hodné, samý strach.
Jejich oči slzami jsou zavalené.
Stojíš proti zkáze hochu.
Hledíš hrůze do očí.
Snad lituješ jich trochu.
Snad se zády otočí.

Tohle není jejich válka.
Vždyť jsou to lidé nevinní.
Od rodiny je to pěkná dálka.
Tvé vlastní děti tě nevidí.
Není to tvůj osud.
Tohle nikdo nevolí.
Vše bylo krásné dosud.
Snad to časem přebolí.

Právě míjíš dětskou školku.
Kolem plotu procházíš.
Na zničeném dvorku.
Malou dívku uvidíš.
Zvedla hlavu, hledí směrem do nebe.
Ona tohle nechápe, nyní hledí na tebe.
Upustila ohořelou hračku.
Ruku svoji k tobě vztáhla.
Smutně sledoval pohyb mráčků.
Smutná hudba v uších hrála.