Smutný byl to tehdy večer,
Jako celých osmnáct let,
a můj život tenkrát ležel,
v skladu, přímo u palet
//nápis "sběr"//
Žalozpěvy mi v hlavě hrály,
Tenkrát srdce bolelo,
Sudičky se tehdy smály,
Jak se o mě rozhodlo...
//TROSKA//
Nemusela jsem nic říkat,
Nebylo to vůbec nutné,
Začala jsi se mnou bývat,
Přítelkyně, velmi smutné...
//Dosti...//
Jak můžeš prostě říct jen,
Že je přeci příliš pozdě,
Zachraňovat mě a můj sen,
Chodit po rozbitém mostě...
//Nelze chodit!//
Jako cigarety ubývá i dnů,
A ony smysl ztrácejí,
A celé nadšení mých snů,
Daleko, pryč odcházejí...
//Mě se stýská..//
Byla jsi to ty, kdo pomohl...
Ta jediná, kdo věřil,
A ten který mě vyzdvihl..
A potom zase zlomil....
//Potřebuju Tě..!!!//
První sloka bombová... Jako bych ten přííběh prožívala. Tuším, jak si se cítila... :) ST
04.10.2016 14:50:34 | Barčík
Moc děkuji za komentáře :-) Ono je zpětně si číst 8 let starou báseň, trochu srandovní, jak jsem v té době prožívala srdcebol v porovnání s tím, co nyní už vím že život potom ještě přichystal. Ale pocity z této doby se mi vybavují docela živě. Díky tomu jsem ráda, že jsem občas nějaký verš vyplivla :))
04.10.2016 14:53:26 | kejtyyy
Máš strašně osobitý styl psaní, úplně na mě dýchají pocity...
A tématu ztráty přítelkyně - která ti pomůže a pak tě zlomí - dobře rozumím...
21.04.2011 08:20:00 | Prinzeschen
ST!! Krásné...nádhrené...líbí se mi první dvě sloky...naprosto..fakt nádhrea..asi to bude tím, že jsme ve stejném věku:-)
28.01.2009 21:53:00 | Lady Carmila
Velmi pěkné a procítěné... Tvůj styl je originální a vážně neobyčejně zajímavý... možná, že sama netušíš, co v Tobě dřímá...
12.01.2009 18:53:00 | Vladimír P.