Dětství

Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
když svět byl obřím celkem rozmazaných šmouh,
když louka chlebem voněla
a svět byl velké pískoviště.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
i když jsem sama hledala své stopy na asfaltu,
když jaro fluoreskovalo
a svět byl stromem na lezení.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
když soumrak zastavil se a ještě snil si,
když oči zapomněly barvy noci,
a svět byl velkým biliárem.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
já jsem ti věřila, že se zazelenáš znova,
když nevyřčeny zůstanou mé dojmy,
když tichý bude sad i sedm majek.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
když vůně nanuka se mísí s pachem hořce,
když tráva zválená mi ukazuje cestu,
když potok tu je, aby se přehradil.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
když potok zpíval baladu - tu moji,
o ohni štěstí, jiskrách v očích,
a to bez sentimentu.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
já jsem ti dala pocit, že ty jsi světem,
v němž každá hloupost má svou skrytou šifru,
jíž nerozluštíš, než ztratíš ji.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
a diví loupežníci troubili v mém srdci,
a srnec přeskakoval pasti na něj stražené,
a já nerozumněla sama sobě.
Já jsem tě milovala, má země zaslíbená,
však zlaté písky odnesl proud času,
jenž chodí příliš brzy, nebo příliš pozdě,
a já mám strach a nerozumím sama sobě.