Jsem jedna velká lež.

Jsem jedna velká lež
a přestávám si věřit.
Čím lepší argumenty,
tím větší pikle
za pozadí plenty
na hraně tvrdé krychle.

Jsem jedna velká kamufláž.
A kdo ví, jestli lítám...
možná mě nese jenom pláč
těch slz, co spadnou Nikam.

Prosím, nech mě dál žít se svým žalem,
nech mě večer zlít se levným portugalem
a nebo dvěma litry chloroformu,
vždyť jsem sonet, co už dávno ztratil formu.

Drahý prsten, zvuky teskných hřbitovů
a dlaň, co hladí jenom při novu,
co drásá hříšníky a hladí nevinné,
no, s mojí povahou, to rovnou zabij mne.