Vzpomínáš?

Potkali jsme se v jednom malém sklípku
Vzpomínáš
V tom vykřičeném domě co jen dvě sklenice na stole vlastní
Vzpomínáš
tam dva v šatech odrbaných popíjí
vzpomínáš
bylo to někdy k létu horkém bujném smutném
vzpomínáš

Asi ne příteli kdo by vzpomínal když
víš co chci říct

Ty sklenice zas svou vláhou vábí ten pocit
opilí odulý červený zpocený v horkém parnu letním

vzpomínáš
jak se plete jazyk
vzpomínáš
jazyk tak suchý a tvrdý jako balvan
Vzpomínáš
Ach ty příbuzný bez mé krve příteli
prozraď mi co děláš když náhrobní kámen
Ti teď hruď tak těžce drtí
Vzpomínáš ještě na světlo a mraky a na mne

Vzpomínáš
Jak chutná polo prázdná sklenice

Vzpomínáš
Co obměkčí tvou tvrdou schránku měkkýše

Snad vzpomínáš
Jako já máš teď stejný zápach syroby
ve svém doživotním domě
jako my tam dole
u sklenic tak plných a přitom prázdných
jako naše duše duše co skrývají se po nocích
v rohu Vzpomínáš

Vzpomínáš

Mluvím teď k tobě stejně jako u stolu
tak otevřeně necudně opile

Vzpomínáš
Jen jednu věc se příteli nikdy nedovíš
Vzpomínáš
Ten den kdy kulka včelka bodla tě do zad
a já nemohl se naposledy podívat do těch tvých
tak vykulených očí
Matně chraptíš vzpomínáš tápeš a hledáš
v paměti a nemůžeš když hlína
je tvým vzduchem vzpomenout kdo
tě tak miloval
Miluji tě
Vzpomínáš…