Vločky

Venku už se vločka s vločkou
mihotavě tetelí
Každá jiná s bílou vlečkou
tak svobodně veselí

Hrají si než neroztajou
nebo vítr nezafouká
Mluví svojí řečí tajnou
jež nikdo neodkouká

Pak zas ale vyjde Slunce
a paprsky své do nich bodne
spadnou na zem jako mince
jak stříbrňáky zdobné

Roztají se – nic z nich není
jen voda z níž je pára
Z jejich smrti okouzlení
jsme – pro první záchvěv jara

Ptáci zpívaj melodie
tisícero hlasy
Co zmrzlo zas ožije
do nesmírné krásy

A můj hrob neustále
zapadán je sněhem
Kdosi pomník neurvale
zničil chladným hněvem

Tak tu leží zapadán –
kdo – to nikdo netuší
Já sám sebou nepoznán
bez těla – jen s duší…