Pro Járu

Vzpomínáš,Járo,když byli jsme malý,
ty brával si nás do kina,
po cestě domů,
třešně jsme rvali,
teď vím-byla to kravina.

Nebo jak pěkně učil si nás plavat,
vždycky s nás málem utopil,
a držel si nás dlouho pod vodou,
že ti to však oplatíme-brzy jsi pochopil.

A mi ti za to vařili,
ty naše blafy ,nedali se jíst,
však vždycky jsi to vydržel,
a to už je-co říct.

A na tebe jsme žalovali,
že v parku kouříš po tají,
přesto, že jsi to schytal,
přes hubu jsme od tebe-nikdy nedostali.

To všechno jsou mé vzpomínky,
já trapně se tu usmívám,
teď už si dospěl,
máš vlastní život,
tak pozdrav krásný-posílám.

Však slyšela jsem,milý Járo,
že zdraví trochu stávkuje,
máš před sebou operaci,
prý lékář nohu-zdrátuje.

Já nemám strach,
ty všechno zvládneš,
a budeš zase v pořádku,
ty doma,pevnou rukou vládneš,
a žiješ tu svou -pohádku.

Jen fotbal bude trošku chybět,
já vím,jak moc ho miluješ,
tak nepřepínej svoje síly,
ať vydrží-co slibuješ.

Tvé holky si tě rozmazlily,
a snesly by ti modré z nebe,
a věř,že budou tě obskakovat,
ty miluješ je -a ony tebe.