Klubko nití.

Klubko nití jako řeka vine,
přes hráze sypou se slova vět.
Přes kameny tiše život plyne,
šité slovo ze čtyř písmen svět.

Pod hrázi nám kapky vody tříští,
do uzlů,v níž slova nejdou číst.
Načínajíc pramen v dětském hřišti,
první kniha,první prázdný list.

Bije večer,prsty šero viní,
napíchané do jehel tisíc křivd.
Vzpomenuto,co zapoměli jiní,
zabít slunce,jeho lesku třpyt.

Klubko nití topící se v bahně,
hledá prostor,kudy dále vést.
Prošlo časem,tam, kde z pušek hlavně,
kopretiny náhle začly kvést.

Pod hrází nám kapky vody tříští,
do uzlů v níž slova nejdou číst.
Tam se najde možná život příští,
když tvůj má už v knize žlutý list.