Smrt ve zbrani

Jsem zapsaný v denním rozkazu
chce se mi brečet na Tvou hruď
proč mám ničít cizí nákazu
snad od toho je tu Bůh.
Daleko za hranicema které znám
až tam, kam Slunce chodí spát
snad osud napsal na seznam
kdo si se smrtí bude hrát.
Dýchám písek, dusím se horkem
špína a pot je mou přítomností
kdosi cizí je mým sokem
obdařen vírou lepší budoucnosti.
Nádech hluku střely kosí
vše co se hýbe kolem nás
kulka letí smrt nám nosí
na zádech mi běhá mráz.
Střely sviští na bojišti
kdosi sténá ztrácí čas
lehko bylo na cvičišti
boj je horší zžírá nás.
Vzduch si nasál pachu krve
roznáší ho hejno much
z někoho jen cár zbude
jiný už nedýchá vzduch.
Střepina mě ohlušuje
slyším pískot těžkých trub
mozek temní nepracuje
drkotá mi celý chrup.
Jen jedna rána milosrdná
čeká na mou těžkou hlavu
tenhle pohár piju do dna
nechci smrt ani slávu.
Ležím, zírám na nebesa
chci se dotknout helmy své
moje ruka těžce klesá
asi je to se mnou zlé.
Vidím střely míjet hlavu
smrt si pro mě přichází
náhle cítím hukot davu
který kulky provází.
Na turbanu vidím oči
nenávist v nich nevidím
počůrá mě svatou močí
a řekl ať se pomodlím.
Usmál se a tiše řekl
,tohle je ten bezvěrec´
aniž by svůj turban smekl
přiložil zbraň za límec.
Chladný kov to tedy nebyl
po střelbě byl rožhaven
cukl jsem se, on mě střelil
zbylo tělo, duch šel ven.