tohle jsem se snažila říct

seděla jsem na posteli
v jeho manžestrový košili
v rukou jsem měla hrnek s kafem
co mi uvařil
a kouřila jsem
jeho cigarety

v očích jsem měla slzy
ale to on neviděl
protože šel
vynést smetí

cítila jsem, že něco
je špatně
že se něco
změnilo
jenže jsem nedokázala určit
co

jeho oči byly jiný
ale pořád hnědý
nejúžasnější hnědá
jakou jsem viděla
a jeho slova
byla taky tak jiná
až to zabolelo u srdce

a pak mi řekl, že
odjíždí
že už dál nemůže
a já se neptala
kam
věděla jsem

za všemi, které
obdivoval
za všemi, kteří
už létají
za všemi těmi,
kteří se nám zeshora
smějí

/hlasitě
hlasitě/

a nebránila jsem mu
věděla jsem, že
to nezvládá
a že to tak chce
udělal to v koupelně
a já seděla na tý posteli
a slyšela výstřel
který mě otupil
plakala jsem

nešla jsem se tam podívat
nemělo to cenu
jen jsem
vylila zbytek kafe
/který bylo tak slabý
že tam snad ani žádný nebylo/
a dokouřenou cigaretu
jsem típla do stolku
vzala jsem si další
a odešla jsem

/už se smál s nimi
smál se mi
se všemi co létají
létal
a já ne/