Voláš...ale já tě neslyším...

Za záclonou čekající tichá rána,
v pokoji paprsky tma vždy udusí...

Tady vládne slečna v mlhavém závoji,
tvou tvář pamatuji si jen matně.
V té mlze, co všechny barvy mění...

...v smutek ji nevidím.
Tvé jméno neslyším.

Přehluší ho spílání všech živlů.
A ty mě stále voláš.
Čekáš za záclonou tiše jako ta rána.

Voláš...
...a nikdy to nevzdáš.

Chceš mě zachránit odtud,
z prázdna a husté ducící mlhy,
co pohlcuje všechny mé naděje.

Jednou tě uslyším...
a tvé volání mi ukáže cestu ven!

A nebo mám jen další marný sen...