Jednou

Kdyby jsem jednou oči zavřela
a nešly by otevřít,
tak bych si na tebe, lásko, vzpoměla
a chtěla bych tě vedle sebe mít.
Bála bych se cesty,
cesty která mě čeká.
V životě i ve smrti,
člověk se nového vždy leká.
V tom bílém světle,
bojím se, že půjdu špatnou stranou.
Bojím se, že zahnu,
i když předem mám cestu danou.
Že na sebe budem čekat,
marně a sami.
Že se už nikdy víc
nesetkám s vámi.
Bojím se, že vás všechny ztratím...