.....

Pocit touhy se pomalu a neslyšně utápí v moři pokrytém vrstvou opuštěných slz.

Mezi tou spoustou slané vody se ztácí i Tvé znavené tělo.

Nemáš sílu vykřičet do nebes:"Chci žít!"
Jsi nedospělé dítě.
I když těch posledních -náct
máš právě za sebou,
i když se snažíš
porozumět světu ......
přesto ho nechápeš.

Na kraji louky umírají květy.
Neměly odvahu- ukázat svou krásu.
Podzim je neúprosně zakryl svými listy
a v zimě na ně padal sníh
jaro je utápělo v loužích
a léto?
-nevšimlo si jich.

Jsi jenom kouskem těchto květů
jsi nepatrným zlomkem okamžiku.
Přesto svou víru nenech v blátě tlít.
Přesto svým slovům volnost dej.
Přesto, co bylo, zkus zas chtít.
Lásku drž v náručí a hřej!