Bezejmenná III.

Necitím nic
nemám euforii
nemám depresi
nemám ani poezii
prej normální život
po práškách levitalu
sebrala jsem se
z hlubokého kalu
nalakovala nehty
a život je tak lehký
jak padesát miligramů
a voda kterou na to chlámu
ráno večer spolknu
dávku reality
naráz svět má barvy
že jsem blázen? jdi ty..
bez střípku snění
přišlo probuzení
kráčím po chodníku
v rukách spoustu díků
bez jakéhokoliv citu
děkuji vám, doktorko,
že jste mi píchla do žil
realitu.