Jsem zajatcem

Jsem zajatcem vlastní hlavy
který neví kdy se všechno spraví
Asi to bude trvat pár roků
A mě do propasti zbývá jen půl kroku

Já předtím celkem šťastný život měla
A zpátky bych to všechno vrátit chtěla
Závidím tomu kdo špatných myšlenek se zbaví
A čas je jako vlak který nezastaví

Cítím bolest, úzkost, stesk a strach
a vše hezké se mi rozplynulo v prach
Občas chuť mám všechno vzdát
A jen ležet, plakat a nechce si mi vstát

Ale ty jsi světlo svíčky
které na duši mě zahřeje
A tvá podpora
je jediná moje naděje

A tak tu malou naději
já občas vidím kdesi
Protože vím, že jsi se mnou
i když tu zrovna nejsi!