Pyšný kráčivec

Němý v němém davu stál,
pak postavil se opodál.
Prý jiný je.
A hlásí ve vší skromnosti,
svého já výjimečnosti.

Vždyť přece němý býti máš.
Tak co nám to tu vykládáš?

Já němý být již nehodlám,
já slavný přece býti mám!

Vždyť lidé přece slavní jsou,
tím co sami dovedou.

Co dovedu já nevím však,
vy jste kuše a já prak!

Toť takhle popsat sebe chci,
i přes růže na líci.
Jsem velký sobec, velký lhář,
jsem pokrytec a sprostý žhář.
Na nic jsem. Tak umlčte mě.
Nedokážu to já sám,
vždyť sebe přece tak rád mám.

A náhle němý kající se
k sobeckosti navrací se.
Ódu svou si Narcis pěl,
k cestě zkázy po níž šel.

Tu jiný němý v davu stál,
tu postavil se opodál.
Prý on hvězda je.
Narcis bouří se:

I ty jeden ničemo,
vždyť nedosáhls ničeho.

A už vůbec nevnímá,
že do zrcadla se dívá...