ptám se.

Obraz před očima pomalu tmavne,
kulka v plicích, naděje žádné.
Voják v zákopu krvácí, modlí se.
A potom umírá. Ne jen on, dalších tisíce.

Vyhrála svoboda? Ptám se.

Fibrilujem, zavelí doktor v bílém plášti,
nabíjí a přikládá k hrudi.
Výsledek se nedostavil, pacient skonal,
doktor krčí rameny, zapisuje dobu smrti.

A co naděje? Ptám s

Kord se bleskem pohnul,
nyní v srdci jak led studí,
Vyhrává vyzyvatel, prohlásil sudí.
A druhý pro paní svých snů umírá.

Co k tomu láska poví? ptám se.

šerif bručivým hlasem říká rozsudek,
vězeň se zmítá v železných putech,
vystoupí k šibenici, okolo krku oprátku mu nasadí,
zatáhnou za páku, a už se houpe, chudák malý.

A spravedlnost, ta je? ptám se.

Co má co za význam, v tomhle světě prohnilém?
Co má co za důvod, když nikdo žádný nehledá?
Co je důvodem? Proč? Jak? Kdy? Kde? A za co?
Kdo nám oči otevře, kdo nás, sakra, spasí?

ptám se já.