Včera nepršelo....

Asi jí šeptáš do vlasů...
Vím, žiješ teď pro krásu.
Možná, že kdyby včera lilo,
všechno by jinak dneska bylo.
Neviděl bys ji přes kapky deště
a třeba by tam stála ještě
- promoklá jako slepice,
vlasy by se jí lepily na líce.
Žádný rysy jasný
a tobě by nepřišlo krásný
ta rozteklá řasenka, stíny rozmazaný.
No jo, mám to prostě marný,
protože včera nepršelo
a tvoje oko zpozornělo
na ní, jak tam v tom světle stála.
A já se právem obávala
té tváře, co pod make-upem hrála.
To moje tváře pihatý
jí nesahaj ani po paty.
Počítám, jsou to jen hodiny,
cos začal mít rád blondýny.
Tak snad abych se obarvila.
Zvolím si odstín žluto-bílá,
nechám si odsát přebytečný tuk
a třeba ti lásko nebudu zas fuk.
Ne promiň, jsi přeci teď její kluk.
Víš co? Možná je to tak líp,
jen dám ti zlato malý tip.
Až ráno vyleze z postele
a bude se tvářit kysele
a ty budeš hledat její krásu,
tak zklapni držku bez úžasu.