Možná jednou

Možná jednou …možná nikdy…

Možná jednou někde jinde, možná jednou s někým jiným,
Zatím sem bez schopností – do svý budoucnosti nevidim.
Měli bysme žít okamžikem – zítra z domu spadne cihla,
V rakvi s mobilem - tam najdete mě, na hlavě mrtvá jizva.

Možná jednou – s chlapem a dětma na hromádce
Možná jednou – po večerech na rohu ulice
Možná jednou – už nebudu se nikdy smát
A třeba ani vaše obličeje si nebudu pamatovat.

„Mrkni támhle, Janičko, to je zase ta paní.
Ona nemá peníze, je nemocná, k tomu divně smrdí.
Radši k ní nechoď moc blízko, je to nebezpečné.
S pomocí takovejm lidem si nemaž ruce zbytečně.“

Tak o svou budoucnost se starám, ač popírat to můžu,
Nesnažím se každej hnus života zažít na vlastní kůžu.
Občas probouzím se s nadějí, že sem už v jinym světe,
Kde lidi tě nezavrhnou už při první větě…