Jsi, i nejsi

Jsi šálkem černé kávy, která voní,
když se samotou v šerém tichu snídám.
Jsi růží, která lesklé slzy roní,
v těch slzách tvoji proměnlivost vídám.

Jsi proudem vody, co mi koupel chystá
a parfém tvůj se s vůní pěny mísí.
Jsi na ručnících, voňavá a čistá
a na županu tvoje hebkost spí si.

Svým něžným hlasem u klavíru zpíváš,
když hledám večer melodii novou.
Z mých obrazů se nepřítomně díváš
a okouzlíš mne tváří sametovou.

Jsi teplem, které u krbu mne hřeje,
tvé rozpálené tváře na mne svítí,
a i když oheň ke spánku již spěje,
mé tělo tvoji horkost stále cítí.

Jsi peřinami, ve kterých sny ztrácím,
když přichází čas na hluboký spánek.
Jsi knihou, k níž se každý večer vracím
a dlaní tvou mne hladí noční vánek.

Jsi na mém nočním stolku kroužek zlata,
ten na světle se tvoji jiskrou třpytí.
Tak ptám se, jsi má výhra, nebo ztráta?
Tvá odpověď mne do pavučin chytí...