Bezcennost, slzy, vichr.......

Vichřice stromy prohnala,
slzičky mraků dopadají,
tmavá oblaka slunce ukryla
a v očích lidí smutek zobrazují.

Těžké kapky o okno rozprsknou se,
jak lidský život záhy zmizí,
teď malinké pramínky zalesknou se,
v tomto počasí každý ztaracuje svou vizi.

Mapy všech kontinentů
kapky na špinavém skle tvoří.
Problémy všech abstinentů
a nemocných lidí se do tmy noří
a mizí v moři.

Vše zdá se náhle bezcenné,
při pohledu na stromy okradené,
které o listy, o větve přišly
a jak se zrodily, tak rychle zašly.

Tak bezcenné jako život jednoho,
jako hlína v rukou lapená,
já hledím ven a vidím toho nemnoho,
jako ta hlína v hroudu slepená...
Celý ten náš SVĚT.

TEN náš svět se konce dočká,
jednou zmizí vše.
I na myš čekající kočka
i lidé navštěvující mše.
Všichni do jednoho pomřeme
do náruče Slunce žhavého padneme
a víc už nevstaneme...