Ona

Luna jasně zářící na tmavém nočním nebi a ona stále se sama sebe ptá.."co kdyby"

- kdyby byl svět jiný

Nikdy neztrácet naději a kráčet dál..
na jejím těle bílý šat vlál..

Obzor, jenž byl vidět kol lesa,
konče vysokou skálou..

- tam ona stála

Obzor její rodné zemi, její srdce plní pýchy a hrdosti..

Jako kapky rosy jí smáčely hebkou, bílou tvář..

- slzy

Viděla, že teď bude vše jinak . .

- bolest

Jak ráda by změnila tenhle svět..slzy jí omývají ňadra

Bílá postava, jenž na skále stála - pevná, nespoutaná

Přistoupil k ní ze zádu muž,
s tváří nesmělou

zamrazil ji dotek, jenž jí spočal na jejich rukou...

Pevným objetím jí chtěl říci, že svou nádhernou zem neztratí . .