Známé tváře

Když zabořím svou hlavu do polštáře,
chci mít sen
a v něm potkat známé tváře,
i ty, co už nejsou se mnou.

Kolik je takových tváří,
co opustili svět?
Kolik jich na nebi září
ikdyž byli mladí, staří?

Za každou duši jeden krásný mrak,
vždy, když podívám se kolem,
podívám se vzhůru, tam do oblak,
zvýší se mi tep i tlak...
jsou se mnou, dívají se.

Tohle všechno cítit se mi daří,
když jejich pohledy průzračné
dopadají na lesk našich tváří
a nekončí jen ve snu...na polštáři.