Slečna Naděje

Poletuje kolem, chvíli v dálce, chvíli blízko
a svítí mi do očí, abych nevěděl.
Abych nebyl sám, slétne ke mě, nízko,
na chvíli mi půjčí křídla, abych uletěl.

Nenechá mě napospas té černotě kolem,
svítí mi dál na cestu, jak se za ní ženu,
běžím za ní lesem, běžím za ní polem,
abych se poklonil jejímu jménu.

Které je krásné, které dává nám možnost
poznat štěstí ve světě a v jiném člověku,
zažít v životě skutečnou radost
a trávit aspoň krátký čas bez breku.

Ona je Naděje a na každého svítí,
každému dává kousek ze sebe.
Tak vzpamatujme se konečně, lidi,
a buďme vděční za kousek z nebe.

Myslíš že tady není, že nás už opustila?
A hledáš ji na správném místě?
Třeba zrovna bojuje aby zarazila
příchozí pocity tísně.

Nezatracuj ji, i když třeba svítí málo.
Protože v životě stěží najdeš víc.
Copak ti něco víc v životě dalo?
Nemít Naději, tak nemáš nic.