Tak jako minule

Jako malou jsi mě vodíval
do depa, místo do školky,
když řekla jsem
"Já chci na mašinky!"

A pak ses pohádal s mamkou,
že mě rozmazluješ,
ale já tě za to měla ráda.

Ty jedinej přece rozumíš
naší dětský duši...

Nebo jsi mě nosil na ramenou,
i když jsem byla velká,
a nechtělo se mi jít pěšky
(na Šerlich).

Vzpomínám si na rybičky
-na chleba s medem bez kůrky,
rozkrájený na kostičky.

A bramborovou kaši
k Štědrovečerní večeři
místo salátu
-jen kvůli mě.

A pak jsi odešel
a já už nebyla to
rozmazlený dítě,
co nechce chodit do školky
a taky jíst chlebový kůrky,

ale holka,
na kterou můžeš bejt pyšnej
-premiantka
nejlepší třídy na gymplu
(i když o to vůbec nestojim).

Mnohem radši si s tebou povídám,
třeba jako minule, o Obamovi,
ale spíš o jižní Africe,
o Zimbabwe, jež sužuje inflace
-o Cecilově Rhodesii.

A taky o tom,
že si nepotřebujem dávat dárky,
ač nám to všichni vyčítaj,
k Vánocům, k narozeninám taky.

Nám přece stačí,
že o sobě víme,
že jsme,
a že si občas můžeme
jen tak popovídat,
tak jako minule,
trochu zavzpomínat
a ty kolem nás nevnímat...