kvítky

Mezi
škatulkami zamrzlými,
po koberci
klikatém
zas vyrazím
naproti
dalšímu ránu,

každé je jiné,
však
stejně
jasmínem provoněné,
myšlenkou
pouhou na Tebe,

třpytivým
zdobením,
posypal vše kolem,
podivný chlápek
se srpem stříbrným

a kvítkům bílým
krutostí
citu svého
ublížil,

už nepomohou jim
hřejivé dlaně
mé ..

jsou..
přiliš křehké
dožít se
jara,

snad alespon
v kapce
rosy ranní
na mě pomyslí,

až
jarní tání
paprsky teplými
jejich výhonky
zas polechtá...