Neztraťte naději!
Neztraťte naději!
a přesto v srdci jak zaseknutý háček.
Jsme jak ryby na udici,
které Amor loví na ulici.
Že by došli šípy?
Někdy je to dobré a jindy praskne vlasec,
pak začne v duši divoký tanec.
Shrabané listí se na podzim pálí,
běhali jsme v kouři když jsme byli malý.
Není lepší čaj z lípy?
Do něj lžičku voňavého medu
a smutek poslat k ledu.
Dejte další polínko do ohně ať zajásá plamen,
raději sedět ve dvou u roztopených kamen!
Komentáře (15)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Taky bych si to dala všechno a hlavně bych chtěla poslat ten smutek k ledu, to by bylo vážně príma...
14.09.2005 17:56:00 | Keilanne
To já bych si dala všechno, ten plamen v krbu, k tomu temnou hodinku, v klíně mít jeho hlavinku... :)
14.09.2005 17:40:00 | Krtica
Vím, s tím jedem musím být opatrná,
abych nechtěně neublížila :o)
Děkuji ti, rytíři, za krásná slova
(ale i ty s nimi zkus šetřit,
sic mě pýcha zdolá :o)))
14.09.2005 15:01:00 | Cecilka
Já že ti odmlouvám
a jiná slůvka podsouvám?
Vždyť jenom chci přiživit naději,
že nikdy nic nebývá ztracený :o)
Nedá se jen na břehu lkát...
A za tohle skvělé dílko musím děkovat! ;o)
14.09.2005 14:19:00 | Cecilka
Když Amorovi dojdou šípy,
či prut se zlomí, třeba chytí
svůj cíl jenom tak, holou rukou...
a nepustí ho (se zárukou ;o)))
14.09.2005 14:08:00 | Cecilka
je to hezké, až na ten med, ten já nerada, ale u těch kamínek bych poseděla velmi ráda ...
14.09.2005 11:28:00 | NikitaNikaT.
Jéééé... bylinky do bucláčku
a teplo do dlaní,
zastavit čas a vnímat
jen krbu praskání...
14.09.2005 11:28:00 | Cecilka