Chlapec a svět

Malý chlapec na pískovišti
Osaměle snil o teplém dešti,
Který by vytvořil duhu,
A proto volal k Bohu.

I když k němu vždy vzhlížel,
Nikdy chlapce nevyslyšel,
Chlapec, plný myšlenek zrady,
Začal stavět z písku hrady.

Trvalo mu to celý den,
Než si postavil svůj sen,
Jak velký může ten svět být,
Když víš, jak si ho postavit?

Obrovský nebo malý?
Záleží jen na staviteli…
Zavřel oči a snil,
Jako Bůh se cítil.

Viděl příběhy lidí,
Jak se navzájem šidí,
Viděl příběh lásky
Jedné mladé krásky.

Různé pocity ho naplnily,
Svou sílou ho odzbrojily,
Takto se tedy cítí Bůh?
Neklame ho z toho sluch?

Rámus ho najednou vytrhne ze snění,
Sousedův chlapec mu jeho dílo plení,
Překvapení, vztek a nenávist,
Najednou teď musí strávit.

Sousedův chlapec zmizí s radostí domů,
Světskou pomíjivost poznal díky tomu,
Slzy mu z tváře do písku padají,
Řeky v něm pomalu vytvářejí.

To je malý krůček v dlouhé cestě,
Která ke svému cíli dojde jistě,
Svět se znovu obnoví,
Bohu s radostí odpoví…