Pracovní přetížení...
Pracovní přetížení...
Den k večeru nenadále notně nakročil,
šeří se, rosa v jemných kapénkách mží,
jakoby v rezervách zvláštně pochybělo sil,
do mysli vklouzla chandra, v skrytu tam dlí...
Svou váhou na šíji, tíže dosedá zemská,
představa zítřka váže svým nárokem,
nade vším sebelítost člověka neblaze lká,
ve vizi příštích dnů, špatným je prorokem...
Okovy únavy svým sevřením brání vzletu,
rozmachům křídel i jasnému pohledu do dáli,
našedlou tváří, krokem šouravým podoben kmetu,
ač mlád věkem, mládí by jste marně hledali...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Neuvěřitelné, co vše se dá zpoetizovat. Asi jsi dost dobrá, když napíšeš takovou dobrou básničku o něčem tak přízemním jako je práce:o)
14.09.2005 19:32:00 | nadinka1
..jo..o tom mi povídej..a přitom vískej hlavu na klíně..
..STOP práci..bychom se měli učit povinně :o))
14.09.2005 16:06:00 | šuměnka
Krti, přesně tak to cítím i já .... Teda někdy jsou dny, kdy se v 17ti cítím na 85,5 :-))))))))))))))
Fakt, že jo.
Báseň mě úplně příjemně nadýchla tím nejobyčejnějším štěstím a zároveň největší cenností - ŽIVOTEM.
Díky moc, Krti.
Měj se moc pěkně a přeji Ti aby ses navždycky cítila na těch vcelku mladejch 17:-))))))). (Hlavně to ode mě neber jako urážku, zvlášť když mi tolik je:-D...) Ze srdce přeji jen a jen to nej.
Papapa. Jasmin de Paris
14.09.2005 15:52:00 | Jasmin de Paris
Tys mě viděla jak jdu z práce a pak jsi mě sledovala večer žejo ty moje Krtičko milá :-))
14.09.2005 15:08:00 | Ninala