Pét´a

Radost jsi mi dal
když jsme spolu rozjímali
nad probuzením přírody
a nad krásou
v srdci jejím.

Ve sluneční záři
šli jsme spolu častokrát
ty a já,
světy naše jako jeden.

Příteli můj,
s tebou mi bylo vždy fajn.
Ty ale musel jsi na dalekou cestu
dnes se dát-
do lesů zelených
ve věčných lovištích
dospěla duše tvá.

Za hřbitovními vrátky
ticho a klid.
Ty však nejsi tam,
kam ostatky k odpočinku dali.

Na tichým pěšinkách v lese
slýchávám tě ve větru hovořit,
v listí vonícím
vídávám tvou tvář
a když slunce ozáří můj svět,
vím, že ty se díváš.

Jsi v mém srdci
a mně se stýská!
Jsi v mém srdci
a navždy budeš v něm.
Můj drahý kamaráde
a statečný bojovníku se životem:
,,Mám tě rád!"
a nezapomenu na tebe!!!