Brána do světa...

Podej ruku malíři,
něchť se barvy rozhýří,
štětče nakresli mi bránu
nad ní duhu, vedle vránu.
Podej ruku půjdem bránou
vedeni tu černou vránou.

Veď jen veď nás do pohádky,
jednou tam a pak zas zpátky.
Zpátky k temnu našich duší,
štětec čeká, on to tuší,
že až temnu propadneme,
že jej znovu popadneme.

Znovu budem kreslit bránu,
nad ní duhu, vedle vránu.
A pak bránou zase zpátky,
vrátíme se do pohádky.

Věnováno milovníkům pohádek…
E.WolfeMariel