Ve svitu slunce...

Ve svitu slunce zášť odkryje stín,
léčí si nejeden kořalkou splín.
Mnohým na kolenou sedalas zde,
teď na tě vzpomenou,ach,kde jsi,kde!

Než mozek zatemní hlt promil pár,
já starý pamětník mám zvláštní dar.
Uhádnu s kým,kde a jak jsi to chtěla,
který den styděla,v čem byla smělá.

S každým ses vyspala jen se mnou ne,
možná moc červený byl jsem hrome.
Kdy zval tě o tanec můj zpitý krok,
můj břišní ranec jsi ztočila v bok.

Říkal jsem nemáš to v očích Zdenku,
posléze vytáh jsem peněženku.
V privátu užil já lásky chlad led,
po tváři nepoznal jsem ji tak hned.

Někdo má dům plný ratolestí,
jiný zas hnůj čistí od bolesti.
Sem tam kdo před tebou do kolen padne,
kdo trpí nevěrou,brzy mu....stoupá.