Vrána

Zavřená vrána ztrácí svá pírka.
Pírka, co žádný nevidí.
Cítí se asi jak zlomená sirka,
a stejně ji nikdo nehladí.
Nehladí, nekrmí, jenom se kdosi dívá.
Tiše se směje cizímu bolu.
Schoulená v pasti, když smutečně zpívá.
Snaží se nespadnout dolů.
Chodí se kolem,
nikdo nic neříká.
Chodí se kolem,
Co je to? - Dýka?
Vražená do těla v okolí srdce.
Slza jí upadla na křídla.
Ztratila černotu přece.
Už má jen smutek,
už má jen bolesti.
Ztratila svůj vztek,
má jen své neštěstí.

Když znovu ta pírka narostla,
začalo venku sněžit.
Byla teď obdařená radostma,
v tom se to začalo šeřit.
Sníh vráně zakryl černotu.
Zase už má jen smutek a samotu.

Slunce ale zasvítí,
bílý povlak roztává.
Tvář šťastnou zas mohla míti,
bílá srst jí však zůstává…