Jména

Jméno nic nepoví,
Pouze tě osloví.
A ty se skrýváš za ním,
Jako se skrývám já za svým psaním.
Nemá tvé jméno býti svaté?
Možná ano,
Ale v tvém podání je jinak vzaté.
Jsi jako ti, co mají ďáblovu tvář,
Ale nad ní se ukazuje svatozář.

Nezlob se na mě za tohle i za to před tím,
Někdy prostě jen tak sním.
Ty to ale děláš taky, možná o tom ani nevíš.
Díky tomu jsi ale nade mnou o kousíček výš.
Nepřemýšlíš, užíváš si,
vidíš všechny všední krásy.
Já jen tiše přihlížím
A stále dokola o něčem přemýšlím.

Zas už mě napadá :“musím se jít učit.“
Je to špatně? Je to špatně, když nesmí mě u toho nikdo rušit?
Jsem jen sama zavřená
Ve své kleci jménem „Já“
Ty jsi ke svým dveřím našel klíč,
Možná jsi ani nehledal, ale určitě víš
Proč tak málo sníš.
Máš už všechno níž,
Téměř na dosah ruky.
Stačí najít tajnou skrýš.

Ano, tvé jméno má býti svaté
A možná je i jinak vzaté,
Ale myslím, že stejně je to tak,
Ty teď můžeš vzlétnout jako pták
A letět jak vlaštovka,
Sedět jako sova,
Dokud nezlomí se ti krovka
Zas a znova…